Nacházíte se zde: Rhino3D.cz > Články > Rhinoceros > McNeel Reseller Meeting 2005 v Barceloně aneb Jak jsem pařil se dvěma americkými prezidenty, 1. díl


McNeel Reseller Meeting 2005 v Barceloně aneb Jak jsem pařil se dvěma americkými prezidenty, 1. díl

Publikováno: 29.1.2006 | Autor: Jan Slanina | Rubrika: Rhinoceros | Komentáře: 2 - Doporučit

Nová položkaDosť bolo technických článků, teď si vám dovolím předložit silně osobní, subjektivní a politicky nekorektní pohled na skvělé setkání se skvělými lidmi v Barceloně - McNeel Reseller Meeting, který se konal 14.-16. září 2005. Uvidíte, co jsme my uctívači Velkého Nosorožce za bandu a proč jsem rád, že jsem součástí toho neuvěřitelného konglomerátu :-) Omluvte prosím nižší kvalitu fotek, bude jich totiž OPRAVDU hodně...

Milé děti,

povím vám teď pohádku o mé velké cestě za devatery hory a devatery doly, do slavného španělského království, kde jsem se setkal s moudrým králem Bobem, princeznou Deliou a jejich spanilou družinou marketingových pannen a udatných rytířů prastarého řádu Řídicího Polygonu.

No co si budeme povídat, nezačalo to zrovna nejlíp. Odlétal jsem z Vídně, kam mě z Brna vezl kolega, ovšem nějak jsme se pořád nemohli vymotat z kanceláře a tak jsme vyjeli o něco později, než jsme si naivně plánovali. Ve Vídni stačilo jednou špatně odbočit (či spíše neodbočit), a tak jsme se mohli v další čtvrthodince kochat okružní jízdou po městě. Na letiště jsem dorazil čtvrt hodiny před odletem, na což mi slečna v okýnku s milým úsměvem sdělila, že mě musí přebookovat na další let a bude mě to stát pouhých 90 euro… Bezva, to jsem si vždycky přál, sedět tři hodiny ve Vídni na letišti, tak jsem tu shůry darovanou spoustu času alespoň využil na pozorování letušek různých leteckých společností. Nevím, ale se svými červenými saky, sukněmi, punčochami a botami na mě působily rakouské letušky jako šlápoty z E55. Můj domovský SwissAir kombinací tmavě modré a bílé neurazil, ale ani příliš nevzrušil, hehe. Zato největší kočky byly jednoznačně letušky japonských aerolinek – kombinace béžové a červené, perfektní účes a líčení, bílý závojík sahající od boku slušivé čepičky po sako… prostě jako z pohádky tisíce a jedné noci :-) To jsem si spravil chuť jako Ivánek při pohledu na hru Barcelony... Tak ještě letmý nákup levných zelených jablek v letištní Bille a vzhůru za dobrodružstvím.

McNeel Meeting 00
Můj SwissAir už na mě čeká

Šupky tunýlkem do letadla a už mě vítá kapitán jak z reklamy na švýcarské penzijní fondy. S nedbalou elegancí něco zabrblám anglicky ať vidí jaký jsem světák a že jako dnes poveze lepší sortičku. Pohodlně jsem se usadil u okýnka a sledoval pohůnky, hemžící se kolem letadla, když vtom do sousedního sedadla vteklo Sádlo. Nedá se říct, že by to byl vyloženě člověk, ale jisté antropologické znaky tato hrouda místy vykazovala. Naštěstí si nesedl hned vedle, to bych teď asi už nežil, ale ob jedno sedadlo. I tak se mě téměř dotýkal svými slizskými amébami a panožkami.

Letadlo odstartovalo a zamířilo prudce vzhůru. Za chvíli se z útrob stroje vynořily letušky a vlekly do kopce vozíky s dobrotami. Ááá, zmrzlinka! Sádlo vdechlo svoji porci ještě dříve, než jsem stačil odloupnout vršek vaničky se zmrzlinou. Jeho metabolismus radostně zareagoval na výskyt potravy tím, že začal generovat podivný zápach, který jsem se ostatně již po půlhodině letu naučil téměř nevnímat, podobně jako profesionální voják nevnímá neustálou přítomnost smrti.

Letěli jsme nad Alpami a výhled byl úžasný, ale já jsem se bál pohnout, protože díky Sádlu byla naše pravá polovina letadla asi tak o dvě tuny těžší. Dokonce jsem měl chvílemi i tendenci snažit se na sedadle mírně levitovat, abych odlehčil týranému stroji. Nakonec jsme šťastně přistáli v Curychu, Sádlo se vykulilo ze sedačky a já stanul opět na pevné zemi. Hodinka čekání na spoj do Barcelony, to už byla proti Vídni úplná brnkačka a za chvíli jsem se vznášel nad Francií. U Montpellier jsme zamířili nad moře a letěli nad ním až do přístavní Barcelony, která vypadala z nadhledu opravdu úžasně. Jasně jsem rozeznal i sloup se sochou Kolumba. Pár stovek metrů doprava od této sochy, na nábřežní promenádě přímo naproti moři, má kancelář McNeel Europe. A buďte si jisti, že to není žádná paluša – před vedlejším domem (či spíše palácem?) stojí stráže s flobertkama a když vejdete k McNeelovi, jdete po širokém schodišti a všude kolem vás růžový mramor a kanceláře rejdařských společností… V této budově se odehrávalo historicky první setkání dealerů s McNeelem, kde nás bylo jenom pár. Druhé už bylo na zámečku v učebně univerzitního kampusu a třetí v hotelu s velkým konferenčním sálem, ale o tom až za chvíli.

Teď mě totiž z letiště odváží taxík a míříme do kopců nad Barcelonou do čtyřhvězdičkového hotelu Abba Garden. Noc za sto euro… inu co už. Pro kameraden z McNeel Europe asi nebyla při plánování místa konference hlavním měřítkem finanční přítulnost k chudé pakáži z východu. Tvéntý fór éuro, kření se na mě dobrosrdečně taxikář jak na tetičku z Andalusie poté, co mě chaoticky povozil po všech výpadovkách kolem Barcelony, hlavně aby to bylo co nejdražší. Ať nežeru, stejně se ti ten plesnivej nissan brzo rozpadne. Takže tady budu další tři dny bydlet a korzovat po konferenčním sálu, no nevypadá to zle, co říkáte…

McNeel Meeting 01
Můj hotel, můj hrad

McNeel Meeting 02
Pohled od bazénu

McNeel Meeting 03
Přicházím na recepci....

Španělé mluví anglicky ještě srandovněji než Nelson Mandella a to už je co říct. Anglická komunikace se Španělem proto vyžaduje kromobyčejnou míru kreativity, fantazie a trpělivosti, a tak vám za pár dnů například už ani nepřijde divné, že pod audiošifrou koneksón si máte představit connection a že povrfulj tuljs jsou výkonné nástroje. Ale abych jim nekřivdil – McNeel crew z Barcelony mluví anglicky celkem slušně, asi už si je Bob vycepoval, až na hlavního konferenciéra setkání Javiera Garcíu, který se neustále dožadoval dotazů publika roztodivnou šifrou Any kvesón, plííís?

Tak například pokud hledáte bankomat, takto tedy cash machine, zapomeňte na všechno, co vás paní učitelka naučila o anglické výslovnosti. Kýženého cíle jest se totiž nejsnadněji dosíci pomocí akustické konstanty kasmasin. Správný španělský kasmasin vypadá jako řídicí pult raketoplánu a můžete do něj strčit všechno včetně prošlé občanky vaší babičky. I já jsem se vydal hledat kasmasin, neb dnešní svět je skrz naskrz prohlodán červy komerce a peníze z vás tahá kdejaká… ehm, toaletní babička. Řekli byste si, že najít kasmasin poblíž hotelu nemůže být problém. To by ten hotel ovšem nesměl být poslední výspou civilizace na pustém kopci, navíc obklopenou slumy španělské chudiny, která by ovšem v našich poměrech patřila mezi vyšší střední třídu. Zmatený recepční ze sebe na můj zákeřně přímý dotaz na kasmasin vykuňkal cosi o nemocnici, což byl celkem úspěch, protože anglicky znal asi tak dvě slovíčka, z čehož první bylo „money“ a druhé „please“. Je ovšem pravda, že k udržení hotelové živnosti je tato znalost dostatečná a otrlejší frajer by si vystačil i s polovinou této slovní zásoby (tou první, samozřejmě).

Vydat se o půl deváte v noci do neznámé nemocnice v neznámém městě a neznámé zemi hledat kasmasin, to je úkol hodný bobra odvahy. Poté co jsem dvakrát obešel betonový bunkr, který měl být údajně nemocnicí, a nedařilo se mi stále najít otvor, který by připomínalo hlavní vchod, osmělil jsem se vnořit svoji tělesnou schránu do jakýchsi pofidérních bočních dveří s nápisem Emergency a vmísit se mezi hýkající a dávící se plebs. Po bližším ohledání místa jsem uznal, že automaty na kávu ani na gumové medvídky zřejmě nebudou s to mé finanční nároky satisfakovat a zamířil jsem ke dveřím s obrázkem, který nápadně připomínal zákaz vjezdu. Jakýsi agent v černém dresu s velkým odznáčkem na hrudi sice cosi pištěl v neznámém domorodém nářečí a snažil se mě vytlačit ze dveří, ale zalekl se sveřeposti vlastní člověku, který je rozhodnutý najít svůj kasmasin i kdyby měl jít přes mrtvoly. Po dlouhých minutách bloudění potemělými chodbami nemocnice jsem jej našel – je to on, můj KASMASIN!

McNeel Meeting 04
Pravý španělský kasmasin

Konečně nořím moji drahou embossovanou platební kartu do útrob kasmasinu, který si krátce splknul s Komeční bankou a.s., pobočka Brno-venkov a zanedlouho vysmrknul mých sto ušušněných euro. Radost z celé transkace mi zkalil pouze fakt, že se ve finále karta povysunula z příslušného otvoru asi jen o půl milimetru a odmítla dále postupovat v naznačeném směru, takže jsem ji musel zcela brutálně vydrápat ven klíčem, ale to jistě španělští soudruzi ještě doladí. Takže až budete v Hospital Sant Joan de Déu hledat kasmasin, tak je to ve třetím patře, hned pod gynekologií, to dá přece rozum.

To byl zase den. Tak hurá do postýlky a zítra to roztočíme, drahoušku!

McNeel Meeting 05
Pokojík jak malovaný, 100 eurošů za noc, čili deset kapříků za celý pobyt

McNeel Meeting 06
Ranní výhled z okna hotelu na nuzné příbytky barcelonské chudiny

Je ráno 14. září a já se potácím na snídani. Jsem tu jako jeden z prvních, protože reselleři z bližších zemí sprostě přijíždějí až dnes ráno, aby ušetřili za hotel. „Hi Džén, how are you doing?“, uslyším za sebou. Milé překvapení po ránu, blíží se ke mně sám Bob McNeel a třese mi rukou. To jsou věci, i po dvou letech si mě pamatuje jménem. Dáváme se do řeči a ukazuji mu vlastními silami vytvořený manuál k servisnímu balíčku SR4 pro Rhino 3.0, z čehož je velice překvapen, protože takový manuál nemají ani oni sami v angličtině :-). Popovídáme si a já se po chvíli přesunuji ke vchodu du sálu. Při akreditaci (konečně se zase vidím s mou dobrou vílou Deliou Robalo, bezva :-) dostávám tašku s reklamním spamem, vytištěný obsah prezentací a hlavně frajerské tričko s Rhinem :-)) Nemohl jsem jinak, než si ho hned nasadit a zvěčnit se s tímto mým novým kamarádem

McNeel Meeting 07
Rozmazaná akreditace, uprostřed Delia Robalo

McNeel Meeting 08
Jooo, tričko s Rhinem! Jsi pašák, Jéňo!

McNeel Meeting 10
Plná polní. Jdu do toho!

McNeel Meeting 24
Příchod od recepce do konferenčního sálu

McNeel Meeting 11
Pohled do prázdného sálu

Sál je zatím prázdný, ale brzo se začíná zaplňovat prvními příchozími a členy McNeel crew z USA a Barcelony. Jsou zde dokonce zástupci McNeel Asia, Latin America a Japan. Procházím sálem a zdravím se s přáteli, které jsem si stačil nadělat během předchozích dvou setkání. McNeelovce znám téměř všechny a seznamuji se s novými tvářemi, které ve firmě přibyly od minulého setkání. Abyste byli v dalším textu v obraze, seznámíme se teď s některými důležitými lidmi a začneme hned nejvýše, u dvou amerických prezidentů :-D

McNeel Meeting 12
Bob Mcneel, prezident McNeel&Associates, výrobce Rhina

McNeel Meeting 13
Vlevo Joe Anand, prezident MecSoft Corporation, výrobce RhinoCAMu a VisualMillu

McNeel Meeting 14
Andy le Bihan, autor Flaminga, Bonga, nových mapovacích nástrojů a portace Brazilu do Rhina, McNeel Europe

McNeel 15
Sergi Díaz, autor Penguina, McNeel Europe

McNeel Meeting 16
Fran Montero, McNeel Europe (ne, on opravdu není fašista :-))))

McNeel Meeting 17
Delia Robalo, sales manager, McNeel Europe - moje dobrá víla, řeším s ní vše... prostě vše :o)

McNeel Meeting 18
Noemí Fluixá, localization manager, McNeel Europe - s ní řeším vše okolo překladů

McNeel Meeting 19
Scott Davidson, Rhino training, McNeel USA

McNeel Meeting 20
Carlos Pérez, sales & marketing, McNeel Europe

A ještě několik gruppenphotos:

McNeel Meeting 21
Cécile Lamborot, nevím, Noemí Fluixá, Wendy Hemmelman, Vanessa Steeg, Delia Robalo, nevím. Najděte mezi nimi američanku, hehe.

McNeel Meeting 22
Carlos Pérez, Cécile Lamborot, Noemí Fluixá, Delia Robalo, nevím, nevím, Vanessa Steeg - všichni z McNeel Europe

McNeel Meeting 23
Bob McNeel a Carlos Pérez

Tolik tedy letmé seznámení s McNeel crew a pomalu se chystám na oběd, který je po prezentaci hned druhým bodem programu. Nemusím snad dodávat, že tento bod byl pro mě tím nejsvětlejším za celou akci, protože dobrým jídlem rozhodně nepohrdnu a napráskat se dle standardu východní socky ve španělském čtyřhvězdičkovém hotelu se vám rozhodně nepovede každý druhý den. Oběd se konal ve stylu gardenparty ve dvoře hotelu a byl bych pěkná svině, kdybych teď začal vyjmenovávat všechny chody s úžasnými měkkoučkými plátky ryb na citronové šťávě, jemně grilovanými kuřátky s křupavou kůrčičkou, neskutečným bramborovým salátkem, kde každá brambůrka byla snad ještě opečená ve speciálním těstíčku, mísami plnými mladé zeleninky lehce pokapané znamenitým olivovým olejem, desítkami misek s nadýchanou mléčnou rýží... když dobře vím, že teď civíte na monitor a z pusy vám trčí rohlík namočený do vlašáku, který teď najednou nemáte nějak sílu polknout.

McNeel Meeting 30
Pohůnek pigluje špunty od sodovek, doslechl totiž, že přijde nějaký velký zvíře z Dimensia a tak musí být vše tip top

McNeel Meeting 31
Každý dělal dámu, ale ve skutečnosti se všichni cpali jak anakondy

McNeel Meeting 32
Polední siesta zhýralé buržoazie pomalu spěje ke konci...

McNeel Meeting 33
Ano, já vím že je to ode mě hnusné, ale toto vám prostě musím ukázat v plném rozlišení :-)))

Tak jsme se pěkně napapali a show může začít. Přemisťuji se do konferenčního sálu, kde... ale o tom až příště :o)

 

 

Diskuse k článku

  • [2] Kryšpin22. 02. 2006, 08:40

    reagovat

    Super článek. Takové zkušenosti jsou k nezaplacení. Jsem zvědav na to paření s prezidenty :)

  • [1] delph – 29. 01. 2006, 23:23

    reagovat

    no geniální, ale s tím rohlíkem jsio mě nedostal. o půlnoci teda nejím, sákriš ale dal bych si :D. jinak už se děsně těším na pokračování